slide show
Listuju dějinami architektury a napadá mě, že skoro vždycky když se ve stavitelství objeví nový materiál, nejdřív se z něj staví tak, aby napodobil ten starý. Nová technologie se skoro vždycky nejdřív zkroutí do tvaru té tradiční nebo se skryje, aby nebyla vidět.
Kamenná kladí antických řeckých chrámů napodobují tvary původních dřevěných chrámů. Z napodobeniny konstrukce se stal ornament, z ornamentu sloh. Renesance antické slohy objevila a napodobila. Historizující slohy 19. století dovedly napodobování k dokonalosti a ještě železné kostry prvních mrakodrapů v Chicagu jsou zakryty cihelnými fasádami, které napodobují renesanční paláce. Dnes stavíme ze superizolačních tvárnic, železobetonových panelů a polystyrenu napodobeniny domků ze dřeva a hlíny, inteligentní systémy rekuperace tepla v nich zakrýváme rustikálním podhledem. Zkuste se probrat nabídkou podlahových krytin z nových materiálů. Skoro všechny napodobují dřevo nebo kámen.
Domy vlastně skoro nikdy nevypadají tak, jaké opravdu jsou, nenazývají věci pravými jmény nebo přímo lžou. Zvykli jsme si na to, máme dokonce zákony a úřady, které dbají, aby domy vypadaly jako za starých časů bez ohledu na to, že takové už dávno nejsou.
Jako architekt čestně prohlašuju, že si lžeme. Architektura je svědectvím doby a tak mě nepřekvapuje, že to platí i jinde.
V dějinách architektury je naštěstí taky pár momentů kdy vznikaly ryzí stavby, pár architektů jejichž domy nejdřív sklízely posměch a pak byly napodobovány. V tom je velká neděje.
(na fotkách je kniha Architektura - svědectví dob, B. Syrový a kol.)
15/4/2016