Ave Maria


Jeden takt, čtyři doby, dvakrát stejný akord v šestnácti stejně dlouhých tónech.
Šestnáctiny tikají, vždy dvakrát osm tónů jednoho akordu.
Rytmus je neměnný a samozřejmý jako klidný dech.
S každým dalším taktem čekám, kam se harmonie pohne, které tóny budou jiné, jen o kousek, ale v novém akordu. Skladba mě vede se zázračnou samozřejmostí.
Prohlížím si notový záznam Bachova preludia. Je to jako plán úžasné stavby. Stále stejné prvky po stejných skupinách za sebou. Jen s malými obměnami, jedna navazuje na druhou. Úplně přirozeně, ale ne triviálně. Když ten plán upustím, další akord najdu jen ztěží.
Nikdy jsem si neuvědomoval vztah architektury a hudby tak jasně jako nad těmihle notami.
(Kéž by se z mých plánů dala zapískat aspoň jednoduchá písnička…)
12/10/2014